5. února 2014
Potěmkinova olympijská vesnička ekonomiku nenastartuje
Už jen dva dny a máme tu další zimní olympijské hry. Mezinárodní souboj světových sportovců se bude konat již po dvacáté druhé a tentokrát ho hostí ruská Sochi. A byl by skoro hřích se o olympiádě nezmínit. Zvlášť, když ji pořádá matička Rus, která se chce před celým světem blýsknout a ukázat svou velkolepost. Zvlášť když přijde ruský stát na přibližně 50 miliard dolarů (asi bilion korun). A především zvlášť, když jsou 48 hodin před začátkem her po celé Sochi rozestavěné hotely, chodníky, silníce… hlína malovaná na zeleno, odpadky kam se člověk podívá a obrovský Putinův park - pro veřejnost nepřístupný. Podle agentury Moody´s ruské ekonomice olympiáda příliš nepomůže…
První návštěvníci se začali trousit ze všech koutů světa směr olympijské město v Sochi a hned z toho byl na internetu poprask. Vedle sportovců totiž přijíždějí také všudypřítomní novináři, kteří se nestačí divit vlastním očím: místo velkolepého města, které má ohromit celý svět je čeká „nedotáhnutá“ práce kam jen oko pohlédne. A aby toho nebylo málo, nastupuje na scénu více než dvousetletá ruská tradice – otvory v silnicích a chodnících jsou velmi prozíravě zakryty čímkoliv co je po ruce, cesty lemují nedobrovolně přestěhované jehličnany, které jsou jištěny provazy a na snímcích zachycenou hromadu zelené hmoty označili zámořští fotografové, jako zelenou (trávovou – grass colour) barvu na hlínu. Odkaz knížete Potěmkina zdá se stále žije.
Přitom se celé Rusko v čele s Vladimírem Putinem těšilo, jak si na olympiádě spraví chuť a skomírající ekonomiku, a jak celému světu ukáže, zač je toho loket. Co na plat, že se olympijská pochodeň při své cestě do Sochi podívala na dno oceánu nebo do vesmíru. Za hotely s podlahou, čistou vodu a opravdový trávník bych to klidně oželel…
Ruská ekonomika zaznamenala v loňském roce vůbec nejhorší výkon od recese v roce 2009. Hrubý domácí produkt se zvýšil pouze o 1,3 %, přičemž v roce 2012 vykázal růst o 3,4 %. Podle ruského prezidenta může zimní olympiáda v Sochi zvýšit prestiž celé země a ze Sochi udělat významné turistické letovisko. Ruská vláda, ale olympiádu zjevně příliš přeceňuje. Hspodářský růst by se měl podle ní zvýšit na 3 %. Centrální banka je však trochu více při zemi a trvá pouze na dvouprocentním růstu. A ví proč. Pokud zůstane Sochi ve stejném stavu, jako dva dny před začátkem her (48 hodin opravdu není příliš času na dostavbu budov a vysazení parků), nemůže se stát lákadlem pro turisty a motorem ruské ekonomiky. A to nemluvím o hrozbě teroristických útoků. To je kapitola sama o sobě. Očekávaná olympiáda, která se měla nést ve znamení ruské velkoleposti, tak zatím vypadá na pořádné fiasko, které baví celý internet. No, necháme se překvapit.
Jan Rys
Veliké hledání
Všechno to začalo onoho únorového dne, kdy na sebe náš pan prezident Miloš Zeman opět chtěl strhnout pozornost. Od boku vypálil kritiku na jednoho z největších, nacisty vězněných, českých novinářů Ferdinanda Peroutku. Zeman, evidentně bez ověření pravdivosti svých výroků, označil Peroutku za autora textu „Hitler je Gentleman“, přisoudil mu výroky Jana Stránského o potřebě „výti s vlky“ a vůbec začal novináře prezentovat, jako tíhnoucího k antisemitismu, minimálně jako součásti jeho profesního „selhání“. Pokud byla Zemanovým cílem pozornost, nelze mu než gratulovat k jeho stoprocentnímu splnění.
Jan Rys
Patnáctý den v patnáctém roce
Patnáctý den od nového roku, který s sebou nese stejnou číslovku v těsném závěsu za již zajetou dvacítkou, se mi jeví, jako příhodný k pokusu o obnovu pravidelného blogování. I ta novoroční deprese pomalu pomíjí, a tak si zase mohu hlavu plnit problémy lidstva, namísto jen těch mých. A nemusím chodit vůbec daleko. Stačí otevřít, kliknout, číst... někdy jen titulek a už to na váslítá.A co je tradičně skloňováno nejvíce? Islám a náš pan prezident.
Jan Rys
Mnoho povyku pro nic
Jakoby ten podzim nebyl sám o sobě dostatečně frustrujícím a depresivním. Vedle mrazíků, pomalu zalézajících za nehty, tlejícího listí a mokrých nohou, oslavila demokracie dvacáté páté narozeniny. A co bylo na programu místo opravdové oslavy svobody, které bychom si měli vážit a vzdát holt těm, díky kterým si jí můžeme patřičně užívat? Zas a jen ten náš vulgární prezident. Pětadvacet let. Výročí, které si zaslouží pozornost. 17. listopad je každým rokem důstojný svátek, ale letos bylo cítit ve vzduchu něco víc. Alespoň já jsem to cítil. Cítil jsem potřebu se zastavit, ohlédnout zpět a poděkovat. Nejsem na světě dostatečně dlouho, abych pocítil křivdy minulého režimu na vlastní kůži. A upřímně jsem za to vděčný. Jsem vděčný, že žiji v malé středoevropské zemi, která měla dostatek odvahy, aby se vzepřela a směřovala na západ. K liberálnímu myšlení a k demokracii. A za to si přece zaslouží trochu úcty. Zapálená svíčka na Národní třídě je to nejmenší. A čeho jsme se místo toho dočkali? Nenávisti, zloby a záště, které ani na ten jeden den ze srdcí nás, Čechů, zkrátka zmizet nedokážou. A to je smutné.
Jan Rys
(P)omluva
Před několika měsíci jsem slyšel jméno Zdeněk Ondráček poprvé. A rovnou ve velmi nešťastné souvislosti. Medii tehdy proběhla zpráva, kterou doplňovalo autentické video, o Zdeňku Ondráčkovi, současnému poslanci za KSČM, aktivně se účastnícím listopadové revoluce 1989. Bohužel na straně bezpečnostních složek totalitního režimu. Podle svědectví drtivé většiny přítomných, i samotného Ondráčka, se pan poslanec dopouštěl aktivních násilných výpadů proti revoltujícím studentům (i studentkám). Když jsem tuto informaci obdržel, rozlítilo mě to a vedlo mě to k sepsání krátkého blogu. Ale časem jsem na pana Ondráčka téměř zapomněl. Nedávno se však pan soudruh z šedých parlamentních vod znovu vynořil do mého zorného pole.
Jan Rys
Komunismus byl svinstvo
„Komunismus je svinstvo, bolševici jsou svině...“ zní trefná replika z úst Jaroslava Duška ve filmu Jana Hřebejka Pupendo a nad touto prostou pravdou lze těžko polemizovat. Nad čím však polemizovat lze, a to dalekosáhle, je otázka, nakolik je tato pravda důležitá dnes, téměř dvacet pět let od sametové revoluce. Měli bychom stále vidět levicovou ideologii jako nebezpečného nepřítele? A pokud ano, vidíme jí tak? Demokracie je v naší zemi ve srovnání s totalitním režimem teprve těsně za polovinou své existence. Kde bereme jistotu, že se historie nebude opakovat? Nikde, ale většině obyvatel je to zkrátka hezky česky jedno.
Jan Rys
Pryč s kompjůtry
Moderní technologie a elektronika jsou pro nás v dnešním vyspělém světě téměř nepostradatelné. „On-line“ dnes žije snad každý mladý člověk a hlavně tak žije pořád. S dobou chytrých mobilních telefonů je to možné a jednoduché. Podle knihy německého neurologa prof. Manfreda Spitzera, která teď vychází v překladu také u nás, nese ale s sebou internet a vlna digitalizace četná úskalí. Na jednu stranu nám nabízí možnost zjistit kdykoli cokoli téměř okamžitě, paradoxně ale díky ní hloupneme. Informace jsou nám totiž podávány v tak jednoduché formě, že postupně ztrácíme schopnost koncentrace a soustředění a dělá nám tak velké potíže čelit složitějším, nebo jen delším, textům. Problém je to především pro mladou generaci, která dnes v digitálním světě vyrůstá, tudíž je internet nemusí přetvářet, ale rovnou je tvoří.
Jan Rys
Prachy jenom prachy nečekají…
Marketing je nedílnou součástí našeho života a těžko si stěžovat na někoho, kdo ho zkrátka dělá dobře. V poslední době mi ale přijde, že kolem nás (nebo jen mě?) svou oprátku stále více stahuje. Navíc je neuvěřitelně složité přijít na to, zda jde zase jen o další důmyslnou reklamu, nebo se opravdu něco děje. To je ale právě ten dobrý marketing...
Jan Rys
Lustrace, frustrace
Sleduji politickou scénu v naší malé zemi, kde si v srdci Evropy, a připadám si čím dál více jako jelen. Ze všech stran se na nás hrnou nové a nové analýzy, duchaplné proslovy, názory i hysterické varování, že nás ten a nebo ten okrádá o poslední desetník a ten a nebo ten zase připravuje o svobodu. A přitom je to celé jen jakási parodie. Fraška. Divadlo plné karikatur, které na nás každý den civí z televizních obrazovek a stránek denního tisku. A hlavní roli v tomhle představení hraje již dlouhou dobu pan A., zemědělský magnát a samodržitel, který nás krmil párky a teď nás krmí sliby. Proč vůbec do té politiky lezl? Své potraviny by zkazit nenechal, tak alespoň zkazí sám sebe.
Jan Rys
S lidmi pro lidi se poctivost musí vyplácet
Bez mučení se přiznávám, že jméno Zdeněk Ondráček jsem slyšel v nedávné době poprvé. Bohužel souvislost nebyla příliš šťastná. Soudruh Ondráček bijící mladé revolucionáře v roce 1989 (podle jeho vlastního přiznání i dívky), zastupitel Ondráček v kraji Královéhradeckém, policista, zástupce ředitele gymnázia v Úpici a v neposlední řadě dárce zákonů – poslanec Zdeněk Ondráček za KSČM. Je to normální? Je to morální?
Jan Rys
Jak si pan A. pustil pusu na špacír
Když si čeští politici pustí pusu na špacír, vždy se je na co těšit. A že je v poslední době hojně z čeho vybírat. Vojtěch Filip se dívá různými způsoby na rok 1968 a sovětskou intervenci, Václav Klaus tvrdí, že se Putin chová na Krymu racionálně a Marta Semelová? Marta Semelová učí prvňáčky, že politické procesy na konci čtyřicátých a začátku padesátých let byly vlastně v pořádku. K těmto a mnoha (opravdu mnoha, ne-li všem) dalším se včera v přímém přenosu přidal i populární slovenský zemědělec, toho času střežící českou státní kasu, Andrej Babiš. Komentátory z nově spuštěného serveru Dalibora Balšínka, Echo24, osočil z jednostranně vedeného rozhovoru s „jeho“ ministryní spravedlnosti Helenou Válkovou, který podle něj dělali „stejně pro Kalouska a Romana.“ Měl jsem tu čest vidět Babišova slova v přímém přenosu na České televizi. Když je pan ministr pronášel, pravděpodobně nečekal, do jaké kauzy se zase zaplete.
Jan Rys
Buď ano a nebo jo
Situace na Ukrajině eskalovala v poslední době takovým tempem, že týdeníky neměly šanci a v informovanosti pokulhávala i každodenní media. Nehledě na to, že snaha vyobrazit pohled tamějších obyvatel na celou situaci je velmi ošemetná. Revoluce se srdcem v Kyjevě skončila a do čela státu se dostala „vláda sebevrahů“. Tak ji označili sami její představitelé v čele s premiérem Arsenijem Jaceňukem, jelikož vláda je prý připravena na nepopulární reformy, které ji do několika měsíců vyřadí ze hry. Výhrou pro demonstranty se však tento vývoj rozhodně označit nedá. Zemi vedou nadále politici. Věci tak nejdou úplně podle plánu.
Jan Rys
Melem nemelem, všechno semelem
Nedávno se ukázalo, že Martu Semelovou její komunistická parta asi moc dobře nezná. Její názory, prezentované v pořadu Čt 24, překvapily a vyděsily i její vlastní řady. Členka KSČM v Hyde parku Bohumila Klepetka odpovídala na internetové i telefonické dotazy a její odpovědi vzbudily přinejmenším rozpaky, ale i soudní obvinění. Není normální a už vůbec ne morální, co vrcholná komunistická politička v televizi předvedla. Zásadně s tím nesouhlasím a nejen to. Nedokážu to totiž ani pochopit.
Jan Rys
Kdo si hraje, nezlobí
Situace na Ukrajině v pátek vyvrcholila dohodou mezi prezidentem Viktorem Janukovyčem a opozicí. Ta se však stala záhy zbytečnou, jelikož parlament, nyní v moci opozice, přestal Janukovyče uznávat prezidentem a ten se dokonce pokusil o útěk ze země. Jeho vlastní strana se od něj začíná distancovat a veřejnost přichází na to, jakým způsobem vlastně Janukovyč z jejich daněmi zacházel. Luxusní sídla, jachty, automobily... To vše a ještě mnohem víc musí jednoznačně mluvit o konci (minimálně) politické kariéry ukrajinského prezidenta. Je jeho moc opravdu ta tam nebo Viktor Janukovyč disponuje ještě posledními trumfy v rukávu?
Jan Rys
Hádejte, kdo přijde na večeři
Situace na Ukrajině se vyostřuje. Konflikt nabírá na síle a média hlásí minimálně 26 mrtvých a šest stovek zraněných. Není pochyb, že Ukrajina je mezinárodním problémem a svět by k ní měl zaujmout rozhodný postoj. Stejně tak Česká republika. Byť se mohou zdát kroky a sankce malé středoevropské země banální, neschopnost jasného a jednotného názoru je nepřijatelná. K tomu patří samozřejmě také výběr hostů, kteří naší zemi navštíví.
Jan Rys
Stíhají se USA uzdravovat?
Pět let trvající uvolněná politika centrální banky USA (Fed) pomalu ale jistě končí. Ekonomika Spojených států je na cestě k uzdravení a kapesné, které ji Fed každý měsíc poskytuje, je čím dál tím méně potřeba. Budoucnost banky je tedy jasná: na každé další schůzi sníží objem peněz uvolňovaných každý měsíc na podporu ekonomického vývoje. Pravděpodobně o deset miliard dolarů. Směr měnové politiky je dán a vypadá to, že se ho centrální banka, v čele s novopečenou guvernérkou Janet Yellen, bude držet za každou cenu. Opravdu je však situace natolik příznivá?
Jan Rys
Jak důležité je míti Filipa?
Zemřel jeden ze strůjců pozvání Varšavských vojsk do Československé socialistické republiky 21. srpna 1968. Vasil Biľak byl člověk, který se podepsal pod tzv. zvací akt, nebyl nikdy potrestán a svou vinu dokonce odmítal. To je podle mne hanebnost a ať pravice, nebo levice, Biľak si nezaslouží zastání od nikoho. Opravu se mu ho, ale dostalo?
Jan Rys
Jsem novodobý bolševik
„Vazeny pane,Rusy nemusim,ale zdejsi rusofobie prekracuje vsechny meze,takhle nebylo hystericke Rude Pravo,kdyz byly LOH v LA,v r.1984.Nemam rad ani KSCM,ale daleko vice me vadi bolsevicka pseudopravicova demagogie ceskeho tisku a nekterych blogeru,to,co predvadite,neni ani pravicove ani konzervativni,jedna se o novodoby bolševismus“
Jan Rys
Fed už se konečně uvolnil a hodlá v tom pokračovat
Centrální banka USA snížila objem kvantitativního uvolňování. Celý finanční svět bedlivě sledoval dvoudenní schůzi Fedu, která začala v úterý a včera měla vyvrcholení. A jaký byl výsledek? Stalo se přesně to, co analytici očekávali. A to je překvapení.
Jan Rys
Kdy se Fed konečně uvolní?
Měnová politika centrální banky USA je věčným tématem. Spojené státy jsou bez pochyby jedním z hybatelů světové ekonomiky a tak jsou rozhodnutí Federálního rezervního systému ostře sledovány. Kvantitativní uvolňování, prostřednictvím kterého podporuje Fed každý měsíc ekonomiku 85 miliardami dolarů, mělo projít redukcí již v září. To se nestalo. Další termín byl tedy s jistotou udán na prosinec. To se pravděpodobně nestane. Novým termínem je tak podle hlavy americké centrální banky Bena Bernankeho „několik nadcházejících měsíců“. Konkrétnost však nikdy nebyla vlastností centrálních bankéřů.
Jan Rys
ECB nám připravila překvapení a možná bude pokračovat
Kdo si zvykl, že schůze Evropské centrální banky většinou nepřekvapí a končí nezměněnou měnovou politikou, zůstal včera stát s otevřenou pusou. A že takových nebylo málo. I když se o možném snížení úrokových sazeb mluvilo celý týden, nikdo to doopravdy neočekával. ECB však překvapila a sazby snížila na rekordní minimum z 0,50 na 0,25 %. Její rozhodnutí bylo označeno analytika za „šokující“ a nejviditelněji ovlivnilo obchodování evropské měny. Euro ve čtvrtek jednorázově pokleslo o více než procento proti dolaru a výrazné oslabení zaznamenalo také proti dalším měnám. Prezident centrální banky Mario Draghi navíc po schůzi prohlásil, že „není vyloučen další podobný krok.
| předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 28
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 601x
Pracuji jako finanční redaktor a studuji ekonomii. Ve svém volném čase se věnuji hudbě a extrémním sportům.
