Veliké hledání

Všechno to začalo onoho únorového dne, kdy na sebe náš pan prezident Miloš Zeman opět chtěl strhnout pozornost. Od boku vypálil kritiku na jednoho z největších, nacisty vězněných, českých novinářů Ferdinanda Peroutku. Zeman, evidentně bez ověření pravdivosti svých výroků, označil Peroutku za autora textu „Hitler je Gentleman“, přisoudil mu výroky Jana Stránského o potřebě „výti s vlky“ a vůbec začal novináře prezentovat, jako tíhnoucího k antisemitismu, minimálně jako součásti jeho profesního „selhání“. Pokud byla Zemanovým cílem pozornost, nelze mu než gratulovat k jeho stoprocentnímu splnění.

Téměř bezprostředně poté vyšlo najevo, že některé citace, které prezident přisoudil Peroutkovi, patří zmíněnému Stránskému a samotný nejvíce diskutovaný článek „Hitler je gentleman“ neexistuje. Fakt, že se to nestalo, však pro naši hlavu státu neznamená, že to není pravda. A tak začalo veliké hledání, do kterého se pustil prezidentův nejvěrnější – tiskový mluvčí Jiří Ovčáček. A vzhledem k tomu, že hledání provozuje výhradně ve svém volném čase (je zajímavé, že prezident pověřil svého mluvčího tímto úkolem, který musí zároveň konat pouze ve svém volném čase, tedy bez nároku na honorář), značně se protáhlo. A vlastně trvá do dnes. Mezitím se – což naprosto chápu a podporuji – začala o věc zajímat Peroutkova rodina v čele s jeho vnučkou Terezií Kaslovou, která se rozhodla hlavu státu žalovat. Zmiňme jen na okraj, že Kaslové bylo vytýkáno, že nežaluje Zemana jako fyzickou osobu, ale podává žalobu na Českou republiku. Podle mě je to ale zcela pochopitelné. Pokud by falešná obvinění a pomluvy vznesl Zeman jakožto fyzická osoba, bylo by to samozřejmě ostudné vůči významnému Čechovi, nicméně za žalobu by to pravděpodobně nestálo. Na druhou stranu, pokud Zeman tyto výroky vyřkl na oficiální akci, kde vystupoval jako hlava našeho státu má to samozřejmě mnohem výraznější dopad. Minimálně měl výrok větší záběr – předpokládám, že se dostal ke všem obyvatelům ČR, co mají televizi – a co víc, najdou se lidé, kteří svému prezidentovi věří. A proto je potřeba žaloba. A omluva v co nejbližší době.

Chybovat je lidské, samozřejmě. Ale člověk by řekl, že pokud někdo přisoudí autorovi tvorbu, o které nikdy neslyšela jeho rodina, vylučuje jí celá škála odborníků na autorovo dílo, život i kontext doby, ve které žil a jeho osobní tiskový mluvčí jí už dva měsíce neúspěšně hledá, je načase přehodnotit své přesvědčení. Ne tak Zeman. Místo aby uznal chybu a alespoň se pokusil zachránit svou tvář, kterou před racionálně uvažujícím člověkem musel už dávno ztratit (nejen kvůli Hitlerovi gentlemanovi), rozhodl se k protiútoku. Od pondělí 20.4 2015 začal Pražský hrad na svých oficiálních stránkách zveřejňovat články Ferdinanda Peroutky, které údajně nesou antisemitistický nádech. Zeman k tomu řekl, že pokud nebude objeven samotný hledaný článek, pravděpodobně se omluví, ale v textech, které Hrad zveřejní, a bude jich podle Ovčáčka nejméně devět, se nacházejí mnohem horší věci, než v gentlemanovi. A v tom zkrátka nelze hledat nic jiného, než zlý úmysl a absurdní kompenzaci za případné přiznání své chyby.

Nejsem odborníkem na texty Ferdinanda Peroutky, a tak by asi bylo prozíravější počkat, jaké články hrad zveřejní a poté se pustit do proti argumentace. Z toho co autorovi, jeho životě a tvorbě vím, mi však zkrátka nevychází obraz Peroutka – antisemita z žádného úhlu pohledu. A první i druhý zveřejněný článek mé (a spousty dalších) tvrzení, věřím, podporuje. Přestože jsou z obou textů důmyslným způsobem vytrženy a ihned na začátku citovány věty, které by sami o sobě podezření vzbuzovat mohly, tiskový mluvčí Ovčáček příliš podceňuje českého občana, který je schopný krátký text přečíst celý a udělat si na něj vlastní názor. Pokud tak totiž učiníte, zjistíte v případě prvního článku, že text sice pojednává o Židech, jakožto „cizí látce“, která otrávila „německý organismus“, nicméně celá esej je objektivním zamyšlením nad tím, proč Němci (a také například Maďaři, nebo Rakušané) chovají k Židům takovou zášť. A naopak my Češi a také bratři Slováci jsme, jako obvykle, více v klidu. Peroutka rozebírá historické kořeny tohoto kulturního a národnostního konfliktu, který podle něj vzniká především kvůli přílišné asimilaci Židů v německé společnosti. Splýváním a začleňováním Izraelitů se pak cítí ohroženi samotní Němci a odtud pramenní podle Peroutky nenávist, která byla dimenzována nacistickou propagandou. Na konci článku pak autor doslova uvádí, že nemluvil o „idejích“, ale o historických faktech, nad kterými rozjímal a pokusil se problematiku vyložit. Jistě, každý dokáže vidět jen to, co chce. Ale ať se snažím sebevíc, antisemitismus z tohoto Peroutkova článku prostě necítím. A pokud jde o druhý text, analýza je snad zbytečná. V něm ctěný pan tiskový mluvčí nehorázně ale především absurdně vytahuje proti zesnulému novináři text, který proti jeho osobě vytáhlo před více než sedmdesáti lety německé gestapo. Je na místě uvažovat o duševním zdraví našich elit.

Nejsem prezident České republiky Miloš Zeman, a proto si se soudy rád počkám na další zveřejňování Peroutkových „protižidovských“ článků. A třeba se mýlím. Třeba se mýlím já a se mnou celá škála odborníků, novinářů, politiků, rodinných příslušníků slavného žurnalisty a občanů našeho státu. A jediný, kdo má pravdu, je Miloš Zeman a jeho Ovčáček. A my všichni se budeme muset omluvit. Smutné je, že představit si dokážu v případě omylu spíše omluvu tisíců, než jednoho Zemana. A pokud do kamer své „omlouvám se“ opravdu nakonec vyřkne, jistě si neodpustí „ale stejně neměl rád Židy“.

Nemine den, kdy by můj rozum nezůstal stát z toho, kdo nám to třetím rokem reprezentuje Českou republiku.