Pryč s kompjůtry
Korejci o tom vědí svoje. Nejvíce digitalizovaný národ Jižních Korejců, kde vlastní chytrý mobilní telefon více než dvě třetiny dětí, popisuje u svých teenagerů „poruchy paměti a soustředění společně s těkavostí a citovým zploštěním“. Tyto děti hůře čtou psaný text a méně mu rozumí. A podle Korejců za to mohou právě digitální média, která naše mentální schopnosti postupně redukují. Podle článku Václava Cílka na serveru Echo24 předpověděla v roce 2011 polovina oslovených amerických internetových specialistů, že do roku 2020 budou mozky lidí, kteří se intenzivně věnují při učení nebo jiné mentální činnosti dalším věcem, jako jsou například sociální sítě nebo e-maily, jinak propojeny, než mozky lidí, kteří s tímto do styku nepřichází. „Výsledkem budou lidé, kteří budou mít problémy s pamětí, základní schopností přemýšlet do hloubky (…), protože většinu energie věnují výměně krátkých jednoduchých zpráv,“ píše pan Cílek. Jsou obavy z digitální demence (jak trefně nazval prof. Spitzer svou knihu) oprávněné či nikoli?
Pokud jde o mě, vždycky jsem měl vřelý vztah k literatuře a knihu z ruky téměř neodkládám. Rozečtenou mám pravidelně minimálně jednu, ale většinou (což rozhodně není příliš efektivní) jich je více. Po nárazu na téma „Digitální demence“ jsem se ale zastavil, zamyslel, a ač nerad souhlasil. Je možné, že je teď můj názor zkreslen další paranoiou, nicméně už delší dobu mám strach z toho, že ztrácím zájem o složitější a delší texty nebo knihy. Prakticky se to zatím naštěstí neprojevuje,ale do toho, co jsem dříve dělal naprosto automaticky a většinou dokonce velice rád, se teď musím trochu nutit. Zkrátka a dobře, když se potřebuji něco dozvědět, mnohem raději si naleznu jádro pudla ve strohých jasných instrukcích na internetu, než abych hledal kvalitní informace. Je pravdou, že je to možná normální a já jsem se zase jednou zbytečně chytil. Na druhou stranu například v případě sociální sítě se opravdu hrozím nad tím, kolik času s ní strávím. A vím, že spousta lidí okolo mě jsou s ní prakticky neustále.
Závislost na internetu je nepopiratelný fakt. Tu zkrátka mám a myslím, že se jí zbavit zkrátka nelze. Už proto, že internet je nepostradatelný nejen pro volný čas, ale také pro studium a práci. Sociální síť je ale něco jiného. Ne že bych ji chtěl rovnou odsuzovat, to v žádném případě, za prvé bych byl pokrytec a za druhé bych se rozhodně bez informací, které díky ní získávám, neobešel. Omezit by to ale šlo. A nezáleží na tom, jestli opravdu digitálně hloupnu nebo ne. Možná je tentokrát trochu paranoii namístě. Ta nás alespoň může donutit se od těch fejsbůku, tvitrů a čeho všeho dalšího na chvíli odtrhnout.
Jan Rys
Veliké hledání
Všechno to začalo onoho únorového dne, kdy na sebe náš pan prezident Miloš Zeman opět chtěl strhnout pozornost. Od boku vypálil kritiku na jednoho z největších, nacisty vězněných, českých novinářů Ferdinanda Peroutku. Zeman, evidentně bez ověření pravdivosti svých výroků, označil Peroutku za autora textu „Hitler je Gentleman“, přisoudil mu výroky Jana Stránského o potřebě „výti s vlky“ a vůbec začal novináře prezentovat, jako tíhnoucího k antisemitismu, minimálně jako součásti jeho profesního „selhání“. Pokud byla Zemanovým cílem pozornost, nelze mu než gratulovat k jeho stoprocentnímu splnění.
Jan Rys
Patnáctý den v patnáctém roce
Patnáctý den od nového roku, který s sebou nese stejnou číslovku v těsném závěsu za již zajetou dvacítkou, se mi jeví, jako příhodný k pokusu o obnovu pravidelného blogování. I ta novoroční deprese pomalu pomíjí, a tak si zase mohu hlavu plnit problémy lidstva, namísto jen těch mých. A nemusím chodit vůbec daleko. Stačí otevřít, kliknout, číst... někdy jen titulek a už to na váslítá.A co je tradičně skloňováno nejvíce? Islám a náš pan prezident.
Jan Rys
Mnoho povyku pro nic
Jakoby ten podzim nebyl sám o sobě dostatečně frustrujícím a depresivním. Vedle mrazíků, pomalu zalézajících za nehty, tlejícího listí a mokrých nohou, oslavila demokracie dvacáté páté narozeniny. A co bylo na programu místo opravdové oslavy svobody, které bychom si měli vážit a vzdát holt těm, díky kterým si jí můžeme patřičně užívat? Zas a jen ten náš vulgární prezident. Pětadvacet let. Výročí, které si zaslouží pozornost. 17. listopad je každým rokem důstojný svátek, ale letos bylo cítit ve vzduchu něco víc. Alespoň já jsem to cítil. Cítil jsem potřebu se zastavit, ohlédnout zpět a poděkovat. Nejsem na světě dostatečně dlouho, abych pocítil křivdy minulého režimu na vlastní kůži. A upřímně jsem za to vděčný. Jsem vděčný, že žiji v malé středoevropské zemi, která měla dostatek odvahy, aby se vzepřela a směřovala na západ. K liberálnímu myšlení a k demokracii. A za to si přece zaslouží trochu úcty. Zapálená svíčka na Národní třídě je to nejmenší. A čeho jsme se místo toho dočkali? Nenávisti, zloby a záště, které ani na ten jeden den ze srdcí nás, Čechů, zkrátka zmizet nedokážou. A to je smutné.
Jan Rys
(P)omluva
Před několika měsíci jsem slyšel jméno Zdeněk Ondráček poprvé. A rovnou ve velmi nešťastné souvislosti. Medii tehdy proběhla zpráva, kterou doplňovalo autentické video, o Zdeňku Ondráčkovi, současnému poslanci za KSČM, aktivně se účastnícím listopadové revoluce 1989. Bohužel na straně bezpečnostních složek totalitního režimu. Podle svědectví drtivé většiny přítomných, i samotného Ondráčka, se pan poslanec dopouštěl aktivních násilných výpadů proti revoltujícím studentům (i studentkám). Když jsem tuto informaci obdržel, rozlítilo mě to a vedlo mě to k sepsání krátkého blogu. Ale časem jsem na pana Ondráčka téměř zapomněl. Nedávno se však pan soudruh z šedých parlamentních vod znovu vynořil do mého zorného pole.
Jan Rys
Komunismus byl svinstvo
„Komunismus je svinstvo, bolševici jsou svině...“ zní trefná replika z úst Jaroslava Duška ve filmu Jana Hřebejka Pupendo a nad touto prostou pravdou lze těžko polemizovat. Nad čím však polemizovat lze, a to dalekosáhle, je otázka, nakolik je tato pravda důležitá dnes, téměř dvacet pět let od sametové revoluce. Měli bychom stále vidět levicovou ideologii jako nebezpečného nepřítele? A pokud ano, vidíme jí tak? Demokracie je v naší zemi ve srovnání s totalitním režimem teprve těsně za polovinou své existence. Kde bereme jistotu, že se historie nebude opakovat? Nikde, ale většině obyvatel je to zkrátka hezky česky jedno.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Podmínky míru musí určit Ukrajina, říká ministryně obrany Černochová
Premium Ministryně obrany Jana Černochová (ODS) o sbírce na munici pro Ukrajinu, komunikaci náčelníka...
Vědmy jdou do akce. Mladé dronařky tvrdě cvičí a chystají se na Rusy
Premium Ukrajina (od zpravodajů iDNES.cz) Válka na Ukrajině je v nemalé míře válkou dronů a technologií. Ukrajina, ale i Rusko je vyvíjejí,...
Americkou Oklahomu a okolní státy zasáhla série tornád. Úřady hlásí čtyři mrtvé
Nejméně čtyři mrtvé si vyžádala série tornád, která od sobotního večera zasáhla Oklahomu. Podle...
Nikdy nekončící hrozba. Finsko si zvyká na nový vztah s Ruskem
Ozbrojení finští pohraničníci na běžkách střeží východní část země, nejnovější a nejdelší hranici...
Velkoryse prostorný dům s bazénem a zahradou v Říčanech u Brna
Lihovarská, Říčany, okres Brno-venkov
11 990 000 Kč
- Počet článků 28
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 601x