Lustrace, frustrace
Ve své podstatě proti němu vůbec nic nemám (až na to, že je mi bytostně nesympatický, ale to je můj problém). S použitím jednoduchého selského rozumu říkám sám sobě, že člověk, který dokáže udržet v chodu tak komplikovaný subjekt, jako je Agrofert, přece musí být schopný. A odhodlaný. A pracovitý. A to podle všeho (a podle billboardů) opravdu je. Jak je pak možné, že dobrovolně bere tohle nepopulární povolání. Kvůli penězům těžko. Prahne po moci? Nebo se nás snad opravdu snaží všechny spasit? Jestli ano, tak je to ještě horší.
A koupí všemožných médií si svůj osud zpečetil. Opoziční bojovníci za svobodu tisku se bouří a volají po zákonu, který by podobnou državu znemožnil. Podle mě ale škodí svým chtíčem vlastnit všechno, co je v dosahu především sám sobě. Je nad slunce jasné, že jakákoli nekritická zmínka o jeho osobě v jím vlastněných tiskovinách je okamžitě brána, jako nadržování. A jakákoli kritická zmínka o jeho soupeřích také. A jakákoli kritická zmínka (a já ji v Mladé frontě skoro našel) o jeho osobě v jím vlastněných tiskovinách je pak jen trapnou snahou zamaskovat nadržování. Když si to tak sumírujeme, jakákoli zmínka o něm v jím vlastněných tiskovinách je zkrátka nadržování a slepá služba majiteli.
To je hloupost, ale divit se opravdu není čemu. Panika, která se rozběhla okolo hrozby politické a mediální moci v jedné ruce rozšířila mezi alespoň minimálními odpůrce tohoto postupu (nebo samotné osoby současného ministra financí) paranoiu. V každém kroku, který teď pan ministr udělá, lze najít pomocnou ruku sápající se po některé firmě jemu podléhající.
Je dobře, že jsou zde lidé, kteří na nebezpečí shromažďování moci upozorňují, a kteří (především podle jejich názoru) zajišťují objektivitu. Co je to ale za objektivitu, hledat na českém slovenském ministrovi jen a jen chyby. A to ani nakonec prý nebyl agent. Jediné, co táhlo k politice poslední zbytky fanoušků byla zase kachna? Nikdo si nic nepamatuje, všechno se falšovalo. Byl to „jen“ důvěrník, v pořádku.
Cítím se přeplněn. Přeplněn názory, které se mě snaží dostat na vlastní stranu a už i média, která jsem měl vyloženě rád, mě vyloženě štvou. Je vůbec někdo opravdu objektivní? A jak to zjistit? Já sám se stávám čím dál více paranoidní.
A ono se to nelepší. Premiér je slabý. Jsou tu jiní vlčáci, kteří si brousí zuby na jeho post. Moje jelení parohy jsou čím dál tím větší a oči se derou z důlků. Tahle vláda se mi nelíbí, ale hlavně ne další volby. Frustrace narůstá stejně, jako počet voličů hnutí ANO. Mě by to snad ani netěšilo, kupovat si hlasy koblihami a uzeninami. Zfanatizovat vesnice a teď už i města. A permanentní kampaň pokračuje.
Ale víte co? Jestli budou párky zdarma, budu ho volit. Nic lepšího totiž nikdo nenabízí.
Jan Rys
Veliké hledání
Všechno to začalo onoho únorového dne, kdy na sebe náš pan prezident Miloš Zeman opět chtěl strhnout pozornost. Od boku vypálil kritiku na jednoho z největších, nacisty vězněných, českých novinářů Ferdinanda Peroutku. Zeman, evidentně bez ověření pravdivosti svých výroků, označil Peroutku za autora textu „Hitler je Gentleman“, přisoudil mu výroky Jana Stránského o potřebě „výti s vlky“ a vůbec začal novináře prezentovat, jako tíhnoucího k antisemitismu, minimálně jako součásti jeho profesního „selhání“. Pokud byla Zemanovým cílem pozornost, nelze mu než gratulovat k jeho stoprocentnímu splnění.
Jan Rys
Patnáctý den v patnáctém roce
Patnáctý den od nového roku, který s sebou nese stejnou číslovku v těsném závěsu za již zajetou dvacítkou, se mi jeví, jako příhodný k pokusu o obnovu pravidelného blogování. I ta novoroční deprese pomalu pomíjí, a tak si zase mohu hlavu plnit problémy lidstva, namísto jen těch mých. A nemusím chodit vůbec daleko. Stačí otevřít, kliknout, číst... někdy jen titulek a už to na váslítá.A co je tradičně skloňováno nejvíce? Islám a náš pan prezident.
Jan Rys
Mnoho povyku pro nic
Jakoby ten podzim nebyl sám o sobě dostatečně frustrujícím a depresivním. Vedle mrazíků, pomalu zalézajících za nehty, tlejícího listí a mokrých nohou, oslavila demokracie dvacáté páté narozeniny. A co bylo na programu místo opravdové oslavy svobody, které bychom si měli vážit a vzdát holt těm, díky kterým si jí můžeme patřičně užívat? Zas a jen ten náš vulgární prezident. Pětadvacet let. Výročí, které si zaslouží pozornost. 17. listopad je každým rokem důstojný svátek, ale letos bylo cítit ve vzduchu něco víc. Alespoň já jsem to cítil. Cítil jsem potřebu se zastavit, ohlédnout zpět a poděkovat. Nejsem na světě dostatečně dlouho, abych pocítil křivdy minulého režimu na vlastní kůži. A upřímně jsem za to vděčný. Jsem vděčný, že žiji v malé středoevropské zemi, která měla dostatek odvahy, aby se vzepřela a směřovala na západ. K liberálnímu myšlení a k demokracii. A za to si přece zaslouží trochu úcty. Zapálená svíčka na Národní třídě je to nejmenší. A čeho jsme se místo toho dočkali? Nenávisti, zloby a záště, které ani na ten jeden den ze srdcí nás, Čechů, zkrátka zmizet nedokážou. A to je smutné.
Jan Rys
(P)omluva
Před několika měsíci jsem slyšel jméno Zdeněk Ondráček poprvé. A rovnou ve velmi nešťastné souvislosti. Medii tehdy proběhla zpráva, kterou doplňovalo autentické video, o Zdeňku Ondráčkovi, současnému poslanci za KSČM, aktivně se účastnícím listopadové revoluce 1989. Bohužel na straně bezpečnostních složek totalitního režimu. Podle svědectví drtivé většiny přítomných, i samotného Ondráčka, se pan poslanec dopouštěl aktivních násilných výpadů proti revoltujícím studentům (i studentkám). Když jsem tuto informaci obdržel, rozlítilo mě to a vedlo mě to k sepsání krátkého blogu. Ale časem jsem na pana Ondráčka téměř zapomněl. Nedávno se však pan soudruh z šedých parlamentních vod znovu vynořil do mého zorného pole.
Jan Rys
Komunismus byl svinstvo
„Komunismus je svinstvo, bolševici jsou svině...“ zní trefná replika z úst Jaroslava Duška ve filmu Jana Hřebejka Pupendo a nad touto prostou pravdou lze těžko polemizovat. Nad čím však polemizovat lze, a to dalekosáhle, je otázka, nakolik je tato pravda důležitá dnes, téměř dvacet pět let od sametové revoluce. Měli bychom stále vidět levicovou ideologii jako nebezpečného nepřítele? A pokud ano, vidíme jí tak? Demokracie je v naší zemi ve srovnání s totalitním režimem teprve těsně za polovinou své existence. Kde bereme jistotu, že se historie nebude opakovat? Nikde, ale většině obyvatel je to zkrátka hezky česky jedno.
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Našli jsme odposlech, mysleli Pláci před jednáním vlády. Omyl, šlo o ozvučení
Zařízení, které našly polské bezpečnostní služby v Katovicích v sále, kde se sejde polská vláda,...
Na Pražském okruhu se převrátil náklaďák, přes svodidla omezuje oba směry
Na druhém kilometru Pražského okruhu u Jesenice havarovalo nákladní auto, které se převrátilo na...
Rusko přestalo používat Kerčský most, armádu radši zásobuje po nových tratích
Rusko k dodávkám vojenské techniky invazním jednotkám na Ukrajině přestalo používat Kerčský most,...
Putin se na inauguraci ujal dalšího mandátu, čekají se změny ve vládě
Ruský prezident Vladimir Putin při úterní okázalé inauguraci v Kremlu zahájil svůj pátý mandát v...
- Počet článků 28
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 601x